Skiing is over :-(

Lyžování už je definitivně konec.
Od středy do pátku jsme měli State, což je něco jako šampionát- Všechny ski teamy z Oregonu proti sobě závodí. Dostat se na State bylo naším cílem- splněno. :-) Z našeho teamu se tam dostalo 12 lidí.

Ve středu ráno jsme měli sraz před školou, "nalodili" jsme se do aut a jeli jsme směr Mt. Hood. Ve středu se jenom trénovalo, měli jsme na to vymezené dvě hodiny, už při těchto trénincích se mi dařilo hrozně, aj trenér na mně viděl, jak su z toho špatná, tak se na mě pár jízd díval a pak mi říkal chyby, ale evidentně to moc nepomohlo, protože další dva dny to byla katastrofa a bylo to snad moje nejnepovedejnější lyžování. Po trénovaní jsme jeli na naši ubikaci a začli jsme se připravovat na naši Social night ( společenský večer) se všema ostatníma týmama. Mamka od jedné holky nám ušila pláště, jakože jsme superhrdinové, měli jsme nabatikované trička, které jsme dělali víkend předtím, kratasy.... no prostě jsme byly nejlíp převlečený tým. Měli jsme večeři a potom následovala diskoška...... zase to samé, jejich nechutný tanec. S věcma, které mi tady ze začátku přišly blbé a "typický americké", jsem se po chvíli zžila a zjistila jsem, že jsem proti tomu byla jenom zbytečně zaujatá, ale nechuti k tomuto stylu tance se nezbavím nikdy.
Ve čtvrtek holky začínaly slalomem a kluci GS. První jízdu jsem zajela docela dobrý čas, druhou jízdu jsem spadla, vypla se mi lyže, ale dokončila jsem závod. Po závodech jsme měli večeři a šli jsme spat.

Poslední den- Pátek- se to prohodilo- kluci slalom a holky GS. Oba dva dny bylo nádherně, sníh nebyl vůbec špatný a mojím cílem bylo si tento den naprosto užit, nebot to bude nejspíš moje poslední závodění v životě a taková příležitost už se mi nikdy nenaskytne. Přijeli za mnou i moji kámoši, zabalili školu, udělali mi transparent a jeli se na mě podívat. I když jsem si říkala, že o nic nejde, hlavně si to užit, byla jsem nervozní. Stala jsem na startu, vyjela jsem, první, druhá, třetí branka...... letím bez lyží pět metrů, prasknu se do hlavy a pak tak 7 m jedu po břichu. První co mě napadlo, že musím rychle vstat, aby všeci nahoře viděli, že jsem v pohodě, že se mi nic nestalo, někdo mi mezitím dovezl lyže, tak jsem si je obula, sedla si tam nakraj a začla brečet- byly to takové smíšené pocity- chtěla jsem si to užit a tak jsem to zdrbala, byla jsem asi v šoku z toho pádu a pak jsem se taky cítila blbě, že sem za mnou přijeli děcka se na mě podívat a ani mě neviděly. Pak tam na mě volala Marta (kámošky mamka), tak jsem za nou jela a objala mě a já sem se jí pěkně vybrečela a řekla mi, kde sou děcka, tak sem za něma jela, ti tam na mě chudáci čekali s transparentem, tak jsem brečela znovu a jak jsem přijela uplně dolů, tak jsem brečela taky. :-D no prostě jsem to obrečela, ale říkala jsem si, že ještě druhá jízda. Před druhou jízdou mě i trenér objal a říkal, že ve mě věří, ALE spadla jsem opět, podjela mi lyže a vypla se, ale naštěstí jsem to dojela, ikdyž s hrozným časem, ale přece jenom.

Ostatní fotky si můžete prohlídnout zde.

Když jsem dojela uplně poslední jízdu, všechno ze mě spadlo a cítila jsem takovou euforii, že na jednu stranu jsem ráda, že už je konec, protože já jsem psychicky nevyrovnaný člověk, vždycky jsem se před každým závodem tak hrozně nervovala.... obdivuju všechny sportovce, že na to mají nervy... ale na druhou stranu mi toho bylo hrozně líto, protože lyžování je nádherný sport, bude mi to hrozně chybět a mám na to krásné vzpomínky. Teďka ve středu budeme mít uplně poslední společnou večeři celý ski team a tam bych chtěla všem hrozně poděkovat za to, jak se mi snažili se vším pomoct.... prostě byli užasní. No a taky samozřejmě rodičům, díky kterým jsem si to mohla vyzkoušet a jsem za to hrozně vděčná. Děkuju :-*

Tak lyžování skončilo a já jsem mezitím začla dělat jarní sport- track, což je atletika. Rozhodla jsem se pro javeling- oštěp a nejspíš disk, ale s tím si nejsem ještě jistá. Treninky máme každý den dvě hodiny a mám tam kamarády, takže je to sranda a baví mě i přes všechno to běhání. :-D

P.S.: na článku o škole stále pracuju, omlouvám se, ale pokaždé mi dá hodně práce se dokopat ke článku a u tohoto článku opravdu chci, aby to mělo hlavu a patu, ne jako tyhle ostatní. :-))))

A pro některé dobrá zpráva- tím že skončilo lyžování už vás nebudu otravovat svýma horalskýma zážitkama, některé už to asi nudilo, protože v každém článku jsem se o tom zmínila. :-))

Tak ještě naposled: Lyžování zdar :-))))