SVÁTKY VÁNOČNÍ

Prázdniny nám začly v pátek 18.12 a škola začíná stejně jako v ČR v pondělí 4.1.10 . Ještě než se dostanu k samotným Vánocům, tak něco málo o lyžování.

Od pondělí do středy jsme měli "ski camp", což byly celodenní tréninky, kde nás museli každý den vozit rodiče, kteří se střídali a celý tenhle kemp byl dobrovolný. Já jsem jela na poslední chvíli a nakonec na všechny tři dny, trénovali jsme slalom, giant slalom a třetí den kombinaci. První den nám dopoledne zase pršelo, ale odpoledne začlo sněžit a sněžilo celou noc. Na druhý den bylo snad nejlepší lyžování za tu dobu, co jsem tady, krásný prašan, svítilo slunko, lehce pod nulou, no prostě užasné a třetí den to samé. Ke konci třetího dne už jsem byla tak unavená, že jsem pokaždé vypadla z bran, nohy už mi nechtěly ani zatáčet, i trenér to na mě viděl, že jezdím hrozně. Ale vážně jsem si to užila a byla jsem ráda, že před vánocema nemusím sedět doma a nudit se.

Ve středu po posledním dni lyžování jsem byla ještě pozvaná na christmas party- vánoční párty- k jedné holce, která bydlí tak 300 metrů od mojeho baráku, tak jsem sebrala ještě poslední sily, osprchovala jsem se a šla jsem tam s tím, že za hodinu, maximálně dvě budu zpátky. Nakonec jsem došla po víc než 3 hodinách. Bylo to super, byli tam ostatní exchange studenti a děcka ze školy, dělali jsme perníkové chaloupky a hrály hry.

A ted něco k samotným Vánocům. 24.12. ráno jsem volala domů, kde byla celá rodina, ale v tu chvíli mi to nepřišlo tak líto jak v onen večer, než jsme šli k sousedům na party. Pobrečela jsem si v pokoji a vůbec jsem neměla náladu někam chodit, dokonce jsem pak i slyšela, jak se Nancy ostatní ptají, co mi je, že vypadám hrozně smutně a Nancy jim říkala, že mi akorát chybí domov a rodina a už první věc, která mě docela zklamala, že třeba ani nepřišla a neobjala mě, což bych v tu chvíli uvítala. Nicméně domů jsme se vrátili kolem desáté večer a tím skončil náš štědrý den, žádný štědrovečerní večeře, nic.
25.12. mě ráno přišli kluci vzbudit, že jsou Vánoce. Ke stromečku jsme celá rodina usedli kolem půl osmé ráno a kluci se dali do rozbalování dárků. Já jsem seděla v křesle a pozorovala jsem je. Nancy natáčela a Steven seděl s bločkem a tužkou a kluci mu u každého dárku museli nahlásit, od koho ten dárek je ( tady v Americe je to asi běžné, že se na dárek píše pro koho a od koho to je, já jsem to nevěděla a nepsala jsem to tam, takže se pokaždé ptali, od koho je tento dárek). Tohle se mi moc nelíbí, vždyt přece nezáleží od koho to je a přišlo mi to takové divné. No a po chvilce mi jeden z kluků donesl dárek pro mě. V prvním balíčku byla zástěra do kuchyně, která byla fakt pěkná a vtipná. Druhý dárek byly pečící plechy, to už mi usměv trošku ztuhl a už se mi ani nechtěly otvírat další dárky, protože představa toho, že tam budou další věci do kuchyně mě, 17letou holku, trošku děsila. Ale při každém dalším dárku to bylo to samé, odměrky, stojánek na rychlejši vychladnutí cookies, podběračka....a teda slovník do anatomie. Byla jsem z toho v šoku a pořád jsem doufala, že je to jenom sranda, ale nebyla. No a potom mi Jonas dones moji Santaclauskou ponožku, ve které jsem měla dopisy a fotku od děcek ze Zlína. To byl nejhezčí dárek z celých vánoc, už když jsem to uviděla, tak se mi zalili oči a ani jsem se nepokoušela to číst v obyváku, tak jsem si vzala všechny svoje DARY a šla si pěkně počíst a pobrečet. Bylo to zklamání, to jak mi všichni moc chybí a jak bych v tu chvíli chtěla být doma dohromady. Já vím, vzali mě do Utahu, jsem jim za to hrozně vděčná, ale jak si mám vyložit tyhle darky? Je to tady normální? Vždyt si přece nepotáhnu domů plechy, to bych byla blázen. Ted s odstupem času už si z toho dělám srandu, ale stejně mi to nejde na mozek.
Každopádně nová zkušenost a už ted můžu říct, že tyhle vánoce jen tak nezapomenu.

Zbytek volna probíhá docela nezáživně, stereotypně a nic moc ani nestojí za zmínku. Koupila jsem si konečně dvoje rifle, byla jsem v bance, dělala jsem si ukoly, byla u mě Connie a nacvičovaly jsme naši povinnou závěrečnou sestavu do Dance a během toho začlo sněžit!! Padaly obrovské vločky a do večera napadlo tak 10 čísel, což na druhý den skoro všechno rozstálo. Zítra mě čeká slavení Silvestru u Leah, tak se na to těším a pak v sobotu první závod. :-)))

Šťastný nový rok 2010 kamarádi :-)

Merry Christmas

Všem do Česka přeju ty nejkrásnější Vánoce a šťastný Nový rok 2010. :-)


P.S. : tady jsem zdokumentovala moje pečící výkony a každý kdo naše právé české cukroví ochutnal byl unešený, jak dobré to máme. :-)

Utah

11.-14.12.09 jsem navštívila Utah- Salt lake city- s celou "host family"-> lyžování.

V pátek jsem nešla ani do školy, nebot letadlo odlítalo v 6 hodin ráno. Přiletěli jsme do Salt lake city, kde jsme si půjčili auto, naložili všechny věci a jeli najít naši ubikaci. Tam jsme se převlekli do lyžařského a kolem jedenácté jsme už byli na svahu. Celé tři dny jsme lyžovali v Deer Valley, což je středisko, kde se konaly Olympijské hry 2002 a je to jedno z nejlepších lyžařských středisek v Americe- a i přesto tohle středisko vypadá o hodně zaostaleji než obyčejné průměrné středisko v Rakousku. Nancy si první den stěžovala, jak je tam málo sněhu a opravdu bylo, kdyby nebylo sněžných děl, tak se ani nelyžuje.

Ale to neměla říkat, protože v průběhu dalších dvou dnů napadlo skoro půl metru. Jeden den dokonce ani neurolbovali svahy, tak byla sranda se dívat na amíky, jak se plácají v hlubokém sněhu. :-D Musím ale říct, že to bylo super, v celém středisku je zákaz snowboardistů a ani tam nebylo moc lidí, tak jsem si skvěle zalyžovala. Přijela nás tam navštívit i Linda( Nancy segra) s její dcerou Kaelyn, bydlí kousek od Salt lake city a byla jsem ráda, že jsem je mohla poznat. :-))

Ve škole jsem zameškala jenom dva dny- pátek a pondělí. V pondělí jsem sice mohla jít na poslední dvě hodiny, ale nadruhý den jsme měli dvě velké písemky z anatomie a dějepisu, tak mě Nancy nechala doma, ale stejně jsem se skoro vůbec nic nenaučila. Po čtyřech dnech jsem totiž byla na POČÍTAČI, tak jsem se to snažila dohnat a taky jsem prala. :-D ( na to že jsem se anatomii učila 10 minut, tak to dopadlo nad moje očekávání :-)) )







Jinak jenom tak pro zajímavost, moje host rodina mi hradila ubytování a jídlo. Já jsem si platila letenku a ski pass. A jsem jim vděčná, že mě vůbec takhle někam vzali a kor do Utahu na lyžování, protože to je jedna z věcí, kterou nejvíc ocením. :-)

Hola hola,

Konečně jsem se dostala k psaní dalšího článku, ale bude zase jenom v rychlosti, nebot až ted jsem si sedla a to opravdu doslova ( je 8 hodin večer). Škola, trénink, z tréninku nakoupit věci na zítra a na pečení "míšových řezů", přijela jsem domů, odhodila věci a šla rovnou péct. Během toho jsem večeřela ( u toho jsem taky stála, protože nebyl čas na sezení), no a tedka jsem si konečně sedla a pročítám maily. Musím se teda pochválit, že moje pečení se mi docela povedlo, na to, že jsem to dělala poprvé: not so bad. :-)
Za chvíli musím jít spat, protože zítra vstávám o půl šesté a 6:10 máme sraz před školou a busem vyrážíme celý ski team poprvé na trénink na hory- Timberline!!! :-)))) Vrátíme se večer, v neděli máme rodinné focení, dělají to tak každý rok a já na rodinné fotce prý budu taky a pak v 7 večer máme "Dezzert night", což je taková "party" se ski teamem u jedné holky doma, budou tam trenéři, rodiče, prostě všichni, kdo se nějak podílejí na ski teamu a právě každý má donést nějaký dezert, tak proto jsem pekla. A ještě tady taky v Portlandu tedka bude Aja Svobodova na celý víkend, tak bych se s nou chtěla potkat v neděli. --> zkrátka a jednoduše, mám to nabité. Příští víkend jsme v Utahu a já vážně nemám vůbec ponětí, kdy nakoupí dárky, navíc ani nevím co.

No a tedka zpátky k Thanksgiving a všemu, co se událo v předešlém týdnu. Ve čtvrtek jsme ráno jeli pro Stevenovu ( můj host dad) segru, která přiletěla z Mischiganu. Steven mezitím celý den vařil na večer. Oběd jsme taky měli slavnostnější, měli jsme prostřený stůl, skleničky na víno.... My jsme odpoledne pekly "apple pie" ( jablkový koláč), který se vždycky podává jako zákusek po krocanovi. Večeřeli jsme asi kolem šesté, museli jsme ještě přidělat jeden stůl, protože na ten jeden se nám to nemohlo všechno vlézt. Měli jsme krocana ( který mně nechutná, smrdí mi), stuffing ( což je chleba a nějaka zelenina a ještě něco a je to zapečené, většinou se tím plní ten krocan, ale my jsme to měli vedle v pekáči), brusinkový salát, rukolový salát, bramborovou kaši, kaši z tykve (to mi nejelo) a to je myslím všechno. No všichni jsme se přejedli a pak to završili ještě tím koláčem. Večeře byla dojemná, jeli jsme kolečko a každý říkal, za co je dvěčný, tak samozřejmě že při mém proslovu se mi třepal uplně hlas, chtělo se mi brečet přitom co jsem to říkala, protože jsem mluvila o pravé rodině a pak i jim jsem děkovala, že tady můžu s něma být a završila to Nancy, když řekla, že je vděčná za to, jak má užasnou "dceru". Tak to jsem měla hlavu skloněnou co nejvíc do talíře, protože jsem měla uplně zalité oči, ale rozdýchala jsem to :-D

Sestra o vikendu odjela a my jsme se v neděli vydali na HORY!!! konečně. Středisko se jmenuje Mt. Hood- Timberline. Všechno vybavení tam vypadá staře oproti tomu, na co jsme zvyklí z Rakouska, ale na to, že tam nemají žádné kanony, tak sníh byl super a užila jsem si to. Před Thanksgiving jsem si koupila konečně lyžáky gatě na lyžování, podkolenky a rukavice. Takže jsem si tam musela půjčit lyže, hůlky a helmu, protože helma byla teprve na cestě a lyže a hůlky mi půjčuje trenér až zítra. V ten den bylo nádherně, svítilo slunko, takže bylo i příjemně teplo. No a můžete hádat, koho mi hned na začátku přidělili! :-D Ano Anders, CELOU dobu jsme se spolu hádali!!! :-D Já jsem řekla: "jedem tadyma!" Anders: " neee, já tam nejedu, já chci jet jinama!" a třeba pět minut stál a nechtěl se hnout, poučoval mě, jak se na lanovce drží hůlky, furt mi něco vytýkal, tak jsem ho už pak okřikla, at je laskavě potichu, že na to není nikdo zvědavý, tak pak nemluvil už vůbec, no já jsem myslela, že ho zabiju. :-D Pak jsme si je naštěstí vyměnili a já jsem dostala Jonase, s tím to bylo super, tomu jsem dokonce mohla i říkat, co by mohl zlepšit.



Ve škole je to pořád dokola, furt dostáváme do dějepisu a anatomie ukoly, že si musíme vypisovat poznámky, což už je fakt únavné a hlavně otravné.

A jak se mě někdo ptal, jaké je tady počasí. O Oregonu je známé, že tady hodně prší. Je to pravda, ale není to zase tak strašné, v posledních dnech je docela pěkně a když svítí slunko, tak je tady fakt nádherně, všude lesy, zeleno. Dneska byli dokonce ráno -2 stupně, zatím rekord. Ale na sněžení to nevypadá, takže asi budeme mít Vánoce na blátě. Tady totiž skoro vůbec nesněží, jenom vyjímečně. Minulý rok tady napadlo ani ne půl metru a to byla kalamita :-D nic nefungovalo a všeci byli zavření doma, oni tady na to nejsou ani vybavení.

Jinak vánoční balík do ČR odeslán a vánoční přáníčka jak by smet. :-)

Mějte se a užívejte předvánoční atmosféry