SVÁTKY VÁNOČNÍ

Prázdniny nám začly v pátek 18.12 a škola začíná stejně jako v ČR v pondělí 4.1.10 . Ještě než se dostanu k samotným Vánocům, tak něco málo o lyžování.

Od pondělí do středy jsme měli "ski camp", což byly celodenní tréninky, kde nás museli každý den vozit rodiče, kteří se střídali a celý tenhle kemp byl dobrovolný. Já jsem jela na poslední chvíli a nakonec na všechny tři dny, trénovali jsme slalom, giant slalom a třetí den kombinaci. První den nám dopoledne zase pršelo, ale odpoledne začlo sněžit a sněžilo celou noc. Na druhý den bylo snad nejlepší lyžování za tu dobu, co jsem tady, krásný prašan, svítilo slunko, lehce pod nulou, no prostě užasné a třetí den to samé. Ke konci třetího dne už jsem byla tak unavená, že jsem pokaždé vypadla z bran, nohy už mi nechtěly ani zatáčet, i trenér to na mě viděl, že jezdím hrozně. Ale vážně jsem si to užila a byla jsem ráda, že před vánocema nemusím sedět doma a nudit se.

Ve středu po posledním dni lyžování jsem byla ještě pozvaná na christmas party- vánoční párty- k jedné holce, která bydlí tak 300 metrů od mojeho baráku, tak jsem sebrala ještě poslední sily, osprchovala jsem se a šla jsem tam s tím, že za hodinu, maximálně dvě budu zpátky. Nakonec jsem došla po víc než 3 hodinách. Bylo to super, byli tam ostatní exchange studenti a děcka ze školy, dělali jsme perníkové chaloupky a hrály hry.

A ted něco k samotným Vánocům. 24.12. ráno jsem volala domů, kde byla celá rodina, ale v tu chvíli mi to nepřišlo tak líto jak v onen večer, než jsme šli k sousedům na party. Pobrečela jsem si v pokoji a vůbec jsem neměla náladu někam chodit, dokonce jsem pak i slyšela, jak se Nancy ostatní ptají, co mi je, že vypadám hrozně smutně a Nancy jim říkala, že mi akorát chybí domov a rodina a už první věc, která mě docela zklamala, že třeba ani nepřišla a neobjala mě, což bych v tu chvíli uvítala. Nicméně domů jsme se vrátili kolem desáté večer a tím skončil náš štědrý den, žádný štědrovečerní večeře, nic.
25.12. mě ráno přišli kluci vzbudit, že jsou Vánoce. Ke stromečku jsme celá rodina usedli kolem půl osmé ráno a kluci se dali do rozbalování dárků. Já jsem seděla v křesle a pozorovala jsem je. Nancy natáčela a Steven seděl s bločkem a tužkou a kluci mu u každého dárku museli nahlásit, od koho ten dárek je ( tady v Americe je to asi běžné, že se na dárek píše pro koho a od koho to je, já jsem to nevěděla a nepsala jsem to tam, takže se pokaždé ptali, od koho je tento dárek). Tohle se mi moc nelíbí, vždyt přece nezáleží od koho to je a přišlo mi to takové divné. No a po chvilce mi jeden z kluků donesl dárek pro mě. V prvním balíčku byla zástěra do kuchyně, která byla fakt pěkná a vtipná. Druhý dárek byly pečící plechy, to už mi usměv trošku ztuhl a už se mi ani nechtěly otvírat další dárky, protože představa toho, že tam budou další věci do kuchyně mě, 17letou holku, trošku děsila. Ale při každém dalším dárku to bylo to samé, odměrky, stojánek na rychlejši vychladnutí cookies, podběračka....a teda slovník do anatomie. Byla jsem z toho v šoku a pořád jsem doufala, že je to jenom sranda, ale nebyla. No a potom mi Jonas dones moji Santaclauskou ponožku, ve které jsem měla dopisy a fotku od děcek ze Zlína. To byl nejhezčí dárek z celých vánoc, už když jsem to uviděla, tak se mi zalili oči a ani jsem se nepokoušela to číst v obyváku, tak jsem si vzala všechny svoje DARY a šla si pěkně počíst a pobrečet. Bylo to zklamání, to jak mi všichni moc chybí a jak bych v tu chvíli chtěla být doma dohromady. Já vím, vzali mě do Utahu, jsem jim za to hrozně vděčná, ale jak si mám vyložit tyhle darky? Je to tady normální? Vždyt si přece nepotáhnu domů plechy, to bych byla blázen. Ted s odstupem času už si z toho dělám srandu, ale stejně mi to nejde na mozek.
Každopádně nová zkušenost a už ted můžu říct, že tyhle vánoce jen tak nezapomenu.

Zbytek volna probíhá docela nezáživně, stereotypně a nic moc ani nestojí za zmínku. Koupila jsem si konečně dvoje rifle, byla jsem v bance, dělala jsem si ukoly, byla u mě Connie a nacvičovaly jsme naši povinnou závěrečnou sestavu do Dance a během toho začlo sněžit!! Padaly obrovské vločky a do večera napadlo tak 10 čísel, což na druhý den skoro všechno rozstálo. Zítra mě čeká slavení Silvestru u Leah, tak se na to těším a pak v sobotu první závod. :-)))

Šťastný nový rok 2010 kamarádi :-)