pátek 4. prosince 2009

Hola hola,

Konečně jsem se dostala k psaní dalšího článku, ale bude zase jenom v rychlosti, nebot až ted jsem si sedla a to opravdu doslova ( je 8 hodin večer). Škola, trénink, z tréninku nakoupit věci na zítra a na pečení "míšových řezů", přijela jsem domů, odhodila věci a šla rovnou péct. Během toho jsem večeřela ( u toho jsem taky stála, protože nebyl čas na sezení), no a tedka jsem si konečně sedla a pročítám maily. Musím se teda pochválit, že moje pečení se mi docela povedlo, na to, že jsem to dělala poprvé: not so bad. :-)
Za chvíli musím jít spat, protože zítra vstávám o půl šesté a 6:10 máme sraz před školou a busem vyrážíme celý ski team poprvé na trénink na hory- Timberline!!! :-)))) Vrátíme se večer, v neděli máme rodinné focení, dělají to tak každý rok a já na rodinné fotce prý budu taky a pak v 7 večer máme "Dezzert night", což je taková "party" se ski teamem u jedné holky doma, budou tam trenéři, rodiče, prostě všichni, kdo se nějak podílejí na ski teamu a právě každý má donést nějaký dezert, tak proto jsem pekla. A ještě tady taky v Portlandu tedka bude Aja Svobodova na celý víkend, tak bych se s nou chtěla potkat v neděli. --> zkrátka a jednoduše, mám to nabité. Příští víkend jsme v Utahu a já vážně nemám vůbec ponětí, kdy nakoupí dárky, navíc ani nevím co.

No a tedka zpátky k Thanksgiving a všemu, co se událo v předešlém týdnu. Ve čtvrtek jsme ráno jeli pro Stevenovu ( můj host dad) segru, která přiletěla z Mischiganu. Steven mezitím celý den vařil na večer. Oběd jsme taky měli slavnostnější, měli jsme prostřený stůl, skleničky na víno.... My jsme odpoledne pekly "apple pie" ( jablkový koláč), který se vždycky podává jako zákusek po krocanovi. Večeřeli jsme asi kolem šesté, museli jsme ještě přidělat jeden stůl, protože na ten jeden se nám to nemohlo všechno vlézt. Měli jsme krocana ( který mně nechutná, smrdí mi), stuffing ( což je chleba a nějaka zelenina a ještě něco a je to zapečené, většinou se tím plní ten krocan, ale my jsme to měli vedle v pekáči), brusinkový salát, rukolový salát, bramborovou kaši, kaši z tykve (to mi nejelo) a to je myslím všechno. No všichni jsme se přejedli a pak to završili ještě tím koláčem. Večeře byla dojemná, jeli jsme kolečko a každý říkal, za co je dvěčný, tak samozřejmě že při mém proslovu se mi třepal uplně hlas, chtělo se mi brečet přitom co jsem to říkala, protože jsem mluvila o pravé rodině a pak i jim jsem děkovala, že tady můžu s něma být a završila to Nancy, když řekla, že je vděčná za to, jak má užasnou "dceru". Tak to jsem měla hlavu skloněnou co nejvíc do talíře, protože jsem měla uplně zalité oči, ale rozdýchala jsem to :-D

Sestra o vikendu odjela a my jsme se v neděli vydali na HORY!!! konečně. Středisko se jmenuje Mt. Hood- Timberline. Všechno vybavení tam vypadá staře oproti tomu, na co jsme zvyklí z Rakouska, ale na to, že tam nemají žádné kanony, tak sníh byl super a užila jsem si to. Před Thanksgiving jsem si koupila konečně lyžáky gatě na lyžování, podkolenky a rukavice. Takže jsem si tam musela půjčit lyže, hůlky a helmu, protože helma byla teprve na cestě a lyže a hůlky mi půjčuje trenér až zítra. V ten den bylo nádherně, svítilo slunko, takže bylo i příjemně teplo. No a můžete hádat, koho mi hned na začátku přidělili! :-D Ano Anders, CELOU dobu jsme se spolu hádali!!! :-D Já jsem řekla: "jedem tadyma!" Anders: " neee, já tam nejedu, já chci jet jinama!" a třeba pět minut stál a nechtěl se hnout, poučoval mě, jak se na lanovce drží hůlky, furt mi něco vytýkal, tak jsem ho už pak okřikla, at je laskavě potichu, že na to není nikdo zvědavý, tak pak nemluvil už vůbec, no já jsem myslela, že ho zabiju. :-D Pak jsme si je naštěstí vyměnili a já jsem dostala Jonase, s tím to bylo super, tomu jsem dokonce mohla i říkat, co by mohl zlepšit.



Ve škole je to pořád dokola, furt dostáváme do dějepisu a anatomie ukoly, že si musíme vypisovat poznámky, což už je fakt únavné a hlavně otravné.

A jak se mě někdo ptal, jaké je tady počasí. O Oregonu je známé, že tady hodně prší. Je to pravda, ale není to zase tak strašné, v posledních dnech je docela pěkně a když svítí slunko, tak je tady fakt nádherně, všude lesy, zeleno. Dneska byli dokonce ráno -2 stupně, zatím rekord. Ale na sněžení to nevypadá, takže asi budeme mít Vánoce na blátě. Tady totiž skoro vůbec nesněží, jenom vyjímečně. Minulý rok tady napadlo ani ne půl metru a to byla kalamita :-D nic nefungovalo a všeci byli zavření doma, oni tady na to nejsou ani vybavení.

Jinak vánoční balík do ČR odeslán a vánoční přáníčka jak by smet. :-)

Mějte se a užívejte předvánoční atmosféry

3 komentáře:

Barbora řekl(a)...

Tak začnu od té mojí otázky. No říká se, že tam máte krásné vlhké lesy, hodně deštivo a blátivo.. já jen jestli se teda mám stěhovat :)

Pamatuji si na tu kalamitu co popisuješ, kamarádka co bydlí u NY říkala, že byli pár dní odřízlí :-D
A vím, že v podobnou dobu byla kalamita i v Londýně a těm tam nenapadlo sněhu ani po kotníky, ale stačilo to k tomu, aby jim tam nejezdila MHD :-D

Jinak pěkné vyprávění, je dobré, že tam děláš co tě baví a máš tam pro to i podmínky. Já bych se na lyžích asi zabila, a tak bych v tom místě na mém místě hledala nějaké Bellydance kurzy.

Jinak mám taky malého bratra, takže vím jaké to je, někdy je chuť to dítě zarazit do země. Dobře, je mu jen deset :-D

A u nás ve Zlíně mi michodem přijde, že Vánoce budou také na blátě.. přinejhorším slunečné.
Jinak odkazuji na tebe na svém blogu http://euridika.bloguje.cz

Tak se tam drž :)

exchange student řekl(a)...

Ahoj, já jsem na rok v New Jersey a teprve dnes nám tu poprvé sněží. Moc ti závidím ski team:)

Adéla řekl(a)...

Díky díky.
No my tady sníh nemáme vůbec, ani náznaky, že by mělo sněžit! :-( to mě štve, to prostě k vánocům patří. Ale jsem teda aspon štastná za to, že tady ten ski team můžu dělat. hory od tadyma máme asi hodinu a půl, takže to není zase tak hrozné. :-)